Pokračování z č. 3/2020

Jak již bylo popsáno v předchozím díle tohoto seriálu, je dnes zvládnutí výstavby a údržby podzemních inženýrských sítí velmi důležitou částí stavební činnosti. Znalost průběhů všech kabelových a potrubních sítí zamezuje vzniku jejich nežádoucího poškozování. Na rozdíl od hledačů jednotlivých kovových objektů, používají hledače kabelů a vodivých potrubí jiné fyzikální principy. Jsou založeny na principu indikace buď elektrického, nebo magnetického pole, které se vytváří kolem vedení pod napětím, nebo vedením protékaného elektrickým proudem.
Blokové uspořádání přístrojů prvého typu ukazuje obr. 2.1a. Čidlem přístroje je anténa, která při indikaci elektrického pole zabezpečuje kapacitní vazbu mezi ním a hledaným vedením. Pro přesnější a spolehlivější určení průběhu vedení uloženého ve větších hloubkách se však příliš nehodí. Proto se užívá hlavně při hledání vedení pod omítkou v budovách. Hledací souprava obsahuje pouze přijímač.
V praxi se proto většinou používají hledací přístroje s blokovým schématem podle obr. 2.1b. Zde je čidlem cívka, zprostředkující induktivní vazbu přístroje na magnetické pole okolo vodiče protékaného proudem. Obvyklá souprava takového hledače je složena z vysílače a přijímače.
Střídavý proud, který teče podél vodiče, vytváří magnetické pole, jak je naznačeno na obrázku 2.2. Toto pole má válcovitý tvar podél vodiče a pro účely vyhledávání jej posuzujeme jako signál. Intenzita tohoto pole závisí hlavně na velikosti proudu procházejícího vedením. Protože není možné izolovat vedení proti magnetickému poli, jeho tvar není ovlivněn izolací ani typem půdy. Toto oscilující magnetické pole (obr. 2.3) je pak tedy možno identifikovat s využitím elektromagnetické indukce pomocí přijímače hledačové soupravy.
Z úvodního předpokladu vyplývá, že pro stanovení průběhu vedení prostřednictvím indikace jeho magnetického pole je existence takového pole. To znamená, že hledané vedení musí být aktivní ve smyslu vyzařování elektromagnetického pole (obr. 2.4).
K vytvoření takového vhodného pole se využívají:
– náhodné signály vyskytující se na vedení, např. různé hlukové rušivé signály a signály, které se naindukují do vedení z okolního elektromagnetického pole vytvářeného např. dlouhovlnnými rádiovými vysílači nebo různými rušivými zdroji, které produkují elektromagnetické spektrum;
– provozní elektrické signály, přenášené vedením (např. napájení sítě 230 V/50 Hz, či signály přenášené po telekomunikačních kabelech).
Indikace proudu energetické sítě s frekvencí 50 Hz se však v hledačích často realizuje až na její 11. harmonické frekvenci 550 Hz. Někdy je možno použít i proudů vznikajících na vedeních provozem dlouhovlnných rádiových vysílačů. Jindy se též může použít proudů (CPS 100 Hz) na potrubích s katodovou ochranou. V těchto případech se užívá pouze přijímač hledačové soupravy. Využívání těchto signálů (pasivní hledačový mód) je však nepřesné v případě blízkých souběžných vedení a při určování hloubky uložení… (chci předplatit časopis)

doc. Ing. Jaroslav Svoboda, CSc.