Po hnědém uhlí mohou větrné turbíny a solární elektrárny probudit staré těžařské revíry k životu. Co však nyní chybí, je politická vůle. Technicky a ekonomicky jsou však tyto alternativy jedinečné.
Ve velmi turbulentní situaci v současném Německu je vedena velmi živá politická diskuze o kompenzacích za uzavírání hnědouhelných dolů a s nimi souvisejících tepelných elektráren. Nejinak tomu ovšem bylo před desítkami let v případě černého uhlí a v nedávné době ohledně jaderných elektráren.
Již v šedesátých letech se stala těžba černého uhlí v Německu neekonomickou a hornické cechy v Sársku a Porúří začaly vymírat. Ale teprve nyní na konci roku 2018 byl uzavřen poslední cech Prosper-Haniel v Bottropu. Útlum této branže v industriálně založeném Německu trval šest desetiletí. A nyní je tedy na řadě hnědé uhlí. Již delší dobu jsou hnědouhelné elektrárny téměř bezcenné. Jejich „špinavá“ energie se na trhu uplatňuje jen díky tomu, že jsou již většinou amortizovány a účetně odepsané. Na druhou stranu díky jejich provozu je stále zachováván velký počet pracovních míst. Ovšem financování nových takovýchto provozů je v současnosti nereálné.
Jako vhodná alternativa v Porúří a Sársku se ukázaly fotovoltaické elektrárny…. (chci předplatit časopis)
Ing. Karel Toman