Dostal jsem jako reklamní dárek chytré hodinky. Když jsem si je dal na ruku a ušel pár kroků, zajásaly, že jsem akční. Pak mi sdělily, že mé srdce optimálně tepe. V té chvíli jsem se dopustil nepravosti a nasadil jsem je na tubu se sprejem. I tuba měla správný tlukot srdce. Miluji „chytré“ předměty. Ostatně, nejsou v tom mé hodinky samy. V posledních letech je kdeco chytré, či vznešeněji řečeno: „smárt“. Chytré telefony, televize, domy, města, veřejné osvětlení…
Netuším, co je chytrého na mém telefonu. Kdyby byl chytrý, tak si s ním mohu poklábosit třeba o tom, zda byl Žižka padouch nebo hrdina. Jednou to asi půjde, pak bude možné takovým zařízením říkat chytrá. Snad budou umět i telefonovat. Ale zatím chytrá rozhodně nejsou.
Jako je chytrý můj telefon, tak je chytrý i přepadový otvor v umyvadle. Když voda stoupne nad přípustnou mez, tak začne odtékat oním přepadem. Kdo by to do obyčejné díry řekl? Po pravdě, zmíněný otvor není právě nejchytřejší. Pokud přitéká větší množství vody než je schopen odvést, tak stejně umyvadlo přeteče.
Smart zařízení nejsou smart. Pouze jsou schopná na základě nějakého vnějšího podnětu vykonat to, co jim bylo naprogramováno… (chci předplatit časopis)
Ing. Tomáš Maixner